Kino Čas Karlovy Vary

Smutný příběh kinopolitikaření

Tak se nám vznáší ve vzduchu nové výběrové řízení na pronájem kina Čas. Tedy za předpokladu, že se radní poučili ze svého naprostého šlápnutí, řekněme vedle, kterým bylo předchozí řízení, pochybné vybrání vítěze, zrušení řízení a svěření kina do rukou městské nadace.

Nejen ti, kteří mají s „kinařinou“ praktické zkušenosti, se tehdy chytali za hlavu, obraceli oči v sloup a šeptali si: „To snad není pravda“. Co vedlo radu města k takovému počínání, stejně nikdo na rovinu neřekne a když, tak mezi čtyřma očima, a tudíž se to napsat nedá. Jak se tak člověk po straně dozví, neměli všichni radní na toto manévrování stejný názor. Proč to tak nakonec dopadlo, to si musí politici vyříkat mezi sebou.

Jisté je, že nešlo o rozhodování na základě odborných názorů, ale o politikaření. Výsledek je jedna velká nula. Vlastně mínus. Doplácíme na to všichni. Jednak z obecní pokladny, jednak tím, že lid béře kino Čas jako kapitolu, která skončila, a nemá tudíž o to, co se tam nyní odehrává, příliš zájem. Stejně jsme tomu byli svědky u zavedené scény Husovka. Čas nečinnosti a zavřených dveří se rovná (téměř) jednou provždy mrtvé záležitosti. Přitom stačilo tak málo. Například vyslechnout si rozumné názory opozice. Jenže těm současná odééskočéesdéovská vládnoucí koalice nenaslouchá. Čas ukázal, že opozice měla pravdu. Ale k čemu je to, po takové době, dobré?

[ zpět ]