phpMyVisites | Open source analýza návštěvnosti webu Statistics

04. 03. 2008

Divadlo je další na řadě, aby dopadlo jako kino Čas

Ruce pryč od Karla Heřmánka, dalšího ředitele na odchodu

Už je to zase tady. Z budovy karlovarského divadla odchází další šéf, a tak je třeba dát mu trochu za uši. Aby bylo jasné, že karlovarský magistrát, kterému dům patří, nikdo mistrovat nebude. Že divadlo, co tu ředitel dělal a chtěl dělat, nebylo vlastně nic moc. Za tím dobrým se přece jezdí do Plzně a Prahy. Je třeba dát vědět, že divadlo lze ve Varech dělat levněji. A navíc: kdoví, jak to bylo s penězi na provoz. Tenhle scénář, s kopancem na odchodnou, se opakuje už po několikáté, a proto je dobré si ho připomenout.

Ředitelem v nově zrekonstruovaném divadle se stal Tomáš Šimerda. Z Šimerdy dělali karlovarští politici potížistu. Házeli mu na hlavu leccos strašného. Třeba, že jel jednat o programu divadla do Vídně svým vozem, a ne letitou služební škodou Favorit. (Ve Varech politiky zostouzený Šimerda je nyní ředitelem Severočeského divadla opery a baletu.)

Také proti dalšímu řediteli divadla, Aloisi Ježkovi, brojili „kulturně“ ambiciózní politici. Bili na poplach, protože prodal bez souhlasu zastupitelů klavír a ojetý Favorit a utržené peníze použil pro potřeby divadla. (Tehdejší otloukánek politiků dnes vede po vynucené pauze Karlovarský symfonický orchestr.)

Po Ježkovi přišel Čestmír Kopecký (dříve i nyní úspěšný filmový producent). Jeho vztahy s radily z radnice se vyostřily natolik, že raději odešel. Také s puncem potížisty, který má nepořádek v účetnictví.

Koho by zajímalo, že magistrát tehdy nebyl ani schopen dodat divadlu doklady prokazující správnost pořizovacích cen (prokazatelně předraženého) inventáře. Kopecký odešel i s kritikou zcela neznámé teatroložky Anny Kornatovské, jež sehrála roli užitečného radničního idiota.

Divadlo prý bylo příliš drahé. A tak přišli na zakázku magistrátu manželé Heřmánkovi (dnes a nepochybně i v budoucnu úspěšní podnikatelé v divadelnictví, existenčně na Varech nezávislí). Tentokrát už v roli nájemců „kulturního domu karlovarské divadlo“ - který se stal novou scénou Divadla Bez zábradlí. Heřmánkovi nastoupili za velkorysých podmínek, které jim nabídla karlovarská radnice. Nyní je jim vytýkáno, že peněz dostali moc a že si navíc ještě sehnali další. Jako by to snad byla jejich chyba, že využili příležitosti, kterou ve Varech od politiků dostali.

Ředitelé? Spíš pouzí pěšáci Divadelní ředitelé v Karlových Varech se v posledních letech stali vždy jen pěšáky na šachovnici partie rozehrané několika ambiciózními politiky. Ti ostatní pak, nezajímajíce se o divadlo, ve většinové koalici ČSSD a ODS jen odmávají to, co se ve vedení těchto stran upeče. Svou neschopnost postarat se o divadlo prokazuje magistrát už roky. Lepší pravidla pro fungování divadla a kulturní koncepci planě sliboval někdejší radní Pavel Škapík, jehož největším úspěchem bylo, že mu zastupitelé prodali kino Drahomíra. Neschopnost nastavit pravidla vztahu mezi vedením divadla a magistrátem politici přiznali, když rozhodli: „Zrušíme divadelní soubor a divadlo pronajmeme.“ Více než devíti tisícům signatářů petice za záchranu divadelního souboru se za loutkového primátora Zdeňka Roubínka magistrát doslova vysmál, když petici s trapnými výmluvami předalo vedení města právníkům, aniž by se podstatou petice zastupitelé hned zabývali. Roli mouřenína sehrála v kauze divadla někdejší náměstkyně Monika Makkiehová, která coby prozatímní ředitelka po souhlasu většiny zastupitelů stálý divadelní soubor zrušila. Jejím argumentem pro rušení bylo, že je provoz divadla se souborem příliš drahý. Pronájem měl být levnějším řešením. Nyní, když z divadla odchází manželé Heřmánkovi, politici z vedení magistrátu v podstatě přiznávají: „Nejenže jsme divadlo neuměli provozovat, my jsme ho neuměli ani pronajmout.“ V penězích ale nyní podle Heřmánka hlavní problém není. Město se s šéfem divadla neshodlo na tom, do čeho by mu už nemělo zasahovat.
Jak typické pro Karlovy Vary!

Politici sobě Ve městě, kde nebyli jako šéfové divadla dost dobří lidé jako Šimerda, Kopecký či Heřmánek, teď kreativci z magistrátu přichází s vlastní, „karlovarskou cestou“. Konečně se plní sen politiků: provoz v divadelní budově si opečují sami. Něco jako kulturní dům v budově Fellnera a Helmera začne od příštího roku provozovat Obecně prospěšná společnost města složená z politiků. V obdobném duchu už vzniklo jiné uskupení - Nadace města, která zatím není schopna provozovat ani kino Čas, aby z něj mělo město užitek jako dřív, než z kina politici vyšachovali jeho někdejšího provozovatele.

Co se týká karlovarského divadla a politiků, obávám se, že vzhledem k nynějším plánům magistrátu není na obzoru nějaká očistná katarze, ale dosud vůbec největší průšvih související s děním v oblasti kultury v krajském městě. Prohlášení Karla Heřmánka, že se o jeho éře bude mluvit jako o Zlatém věku karlovarského divadla, zní nabubřele a mnohé irituje, byť jeho éra nabídla třeba úspěšný "formát" v podobě muzikálů, kdy hlediště plní pravidelně se střídající lázeňští hosté, či výborné představení jako Jakub a jeho pán. Jde o věc diskuse, v níž svým vyjádřením známý divadelník zřejmě jen předběhl dobu. Příklad kina Čas naznačuje, že v nastávající éře politiků, kteří se rozhodli vzít kulturu pevně a výhradně do svých rukou, budeme na Karla Heřmánka možná vzpomínat se slzami v očích. Stálý soubor politici obnovit nechtějí, co si počít se scénou v Husovce, neví. Ale o kulturu ve městě přece nejde. Hlavním úkolem teď bude upevnit moc a něco ušetřit. Ať to stojí, co to stojí.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - karlovarský kraj
Autor: Josef Šorfa

[ zpět ]