phpMyVisites | Open source analýza návštěvnosti webu Statistics

10. 04. 2006

Je mi líto, že musím vrátit Čas

František Volf vedl karlovarské kino Čas od roku 1992 * Magistrát si nyní před opravou vezme biograf zpět.

Karlovy Vary - Po čtrnácti letech provozování kina Čas jej František Volf předává zpět městu Karlovy Vary. Smlouvu na pronájem má do roku 2009. „Na magistrátu není ochota prodloužit mi smlouvu, takže bych v kině, kde jsem začal 1. dubna 1992, stejně jednou skončil. S městem jsme se tedy dohodli, že si koupím prostory, kde je hudební klub Rotes Berlin, když jim vrátím kino. To, že kino takhle opouštím, beru jako životní prohru,“ říká Volf.

Kdy přesně kino vrátí, není zatím jasné. Město, které chtělo ještě do festivalu provést částečnou rekonstrukci, od této představy ustoupilo a stane se tak po festivalu.

* Co znamená dělat kino?
To znamená „bejt šáhlej filmem“, tudíž dělat něco, co člověka bytostně baví. Atmosféra filmu je úžasná. Ta chvíle, kdy odezní znělky a čekáte na první obrázky filmu, je v kině neopakovatelná. Je to také o lidech, kteří v kině dělají. Všichni to v první řadě dělají proto, že jsou filmem šáhlí. Třeba promítači - mají svoje zaměstnání, svoje příjmy, ale po večerech promítají, protože k filmu mají vztah. Já jsem měl štěstí na dobré promítače, kteří vydrželi léta - za to bych chtěl poděkovat Jiřímu Sladkému, Jiřímu Ferkovi, Josefu Beckovi, Leoši Dvořákovi. Ale také Vladimírovi Kalnému, „ďáblovi“ z videopůjčovny, který si kartotéku filmů i zákazníků pamatuje z hlavy, a hlavně mému otci, který zaskakoval v kině, když bylo zapotřebí cokoliv kdykoliv.

* Kde se u vás „šáhlost“ vzala?
Už na průmyslovce v Ostrově jsem koncem 70. let chodil do filmového klubu, paní vedoucí jsem se časem snažil do toho trochu kecat. Ona klub dělala skvěle, takovým osvětářským způsobem. Pokračovalo to pak v klubech, kde jsem působil - ať ostrovský T-klub nebo Škoda klub, později ve Varech M-klub - vždycky jsme se snažili tam dostat i filmové záležitosti. Až koncem 80. let díky kontaktu s Miki Kučerou, profesorem z FAMU, jsem získal možnost vozit do klubu filmy, které se nedaly vidět. Například Formanovy filmy.

* Jak a proč jste se v Času ocitl?

Začátkem 90. let se Městské kulturní středisko začalo kin zbavovat jako prodělečných. Kino Čas město vrátilo učilišti stravování a služeb (na místě dnešní vysoké školy) jako jejich majetek. Z učiliště mi nabídli kino provozovat, protože si pamatovali filmové večery v M-klubu. Vzápětí poté, co jsem s učilištěm uzavřel smlouvu, město zjistilo, že je to jeho historická budova, že není učiliště. Protože jsem už měl nájemní smlouvu, na tři měsíce mě tam nechali. Pak mi to ještě třikrát prodloužili, vždycky na tři měsíce, než konečně město udělalo v roce 1993 výběrové řízení.

* To jste nevyhrál, ale v kině jste zůstal.
Vyhrála jedna pražská distribuční firma a protože byli spokojeni s výsledky, jak kino funguje, nabídli mi, abych ho dělal pro ně. Dalších jedenáct měsíců jsem to dělal a neměl jsem v kině žádný nájemní vztah. Firma se nakonec kina sama vzdala. Já jsem pak, jako druhý z výběrového řízení, dostal 1. 2. 94 nájemní smlouvu na deset let, později prodlouženou na patnáct. Ale malér byl v tom, že 1. února jsem se radoval z pořádné nájemní smlouvy a o tři dny později začala vysílat Nova. První film byl Obecná škola a v českém národě vzniklo nějaké přesvědčení, že všechny filmy teď budou na Nově, takže ten rok nikdo do kina v podstatě nechodil.

* Takže v 1996 obrat k lepšímu?
Diváci se sice začali vracet, ale v té době město pronajalo dvůr vedle kina a dva roky se tam budovala pasáž. Do noci to byl kravál od sbíječek. Když to skončilo, začala Nadace filmového festivalu, která patří městu, provozovat vícesálové kino v Thermalu. V ostatních kinech jsme byli bez šancí na premiéry. Mám pocit, že snad nebyl rok, kdy bych kino mohl dělat normálně. Když to nadace vzdala, dozvěděl jsem se v roce 2000, že město na mě vymýšlí výpověď, protože chce místo Času postavit několikapatrové multikino. Řekl bych, že od té doby dodnes se průběžně dozvídám nějaké informace, jak odtamtud musím jít pryč. To znamená, že šest let jste vlastně nevěděl „dne ani hodiny“? Už sedmou sezonu. Navíc oproti konkurenčnímu kinu jsem měl jiné podmínky. Druhé kino neplatilo žádný nájem, navíc dostávalo velké provozní dotace. Každoroční rozdíl v ekonomických podmínkách mezi oběma kiny byl asi 460 tisíc ve prospěch Drahomíry. Navíc ji loni město nájemci prodalo a mohl ji opravit. Já stále jen oprašuji jejich kino z roku 1966.

* Měl jste úplně na počátku v roce 1992 nějakou konkrétní představu, jaké kino by to mělo být?

Bylo mi jasné, že kino v centru nemůže být filmový klub, ale musí se chovat normálně. Tím nemyslím za každou cenu komerčně. Snažil jsem se uvádět víceméně veškerou filmovou nabídku, tedy i filmy návštěvnicky slabé nebo klubové, na druhé straně i mainsteamové a „filmové trháky“ jako Harry Potter, Pán prstenů nebo Jurský park.

* Jaký byl nejúspěšnější film z hlediska návštěvnosti, který jste promítal?
Myslím, že v roce 1994 přišel Jurský park, ten byl hodně navštěvovaný, ale naprosto nejúspěšnější film -a nikdo mi to nevěří - byl český film Trhala fialky dynamitem. Vážně.

* Čím jste si to vysvětloval?
Vůbec jsem ten zájem nechápal. Celé dny jsme měli vyprodaná i přidaná odpolední i večerní představení. Jurský park byl ale v jedné věci zlomový, protože ve Varech prolamoval hranici vstupného 30 korun. Do té doby se hrálo za 25, 26 korun. Distributor ale prodává film do kina za nějakých podmínek a jednou z nich je výše vstupného.

* Jak se měnila v průběhu čtrnácti let ochota lidí chodit do kina?
Když jsem začínal, chodily do kina mraky lidí napříč generacemi. Zažil jsem stálé diváky, kteří chodili skoro na všechno. Časem přestali chodit důchodci a sociálně slabší, pak rodiny a zůstalo to víceméně na teenagerech. Je to ale všude a odrazem této situace je, proč třeba vznikl filmy Snowboarďáci, Rafťáci. To je přesně kalkulované na ten stav - kdo je ještě schopen dnes přijít do kina. Samozřejmě i středoškolská mládež podlehla technické revoluci. Filmy si začali stahovat z internetu a z pirátských kopií. Dřív hodně chodili ještě lázeňáci, ti také úplně přestali. Neumím odhadnout proč. Naštěstí ještě vydržela tradice „pozvat holku do kina“, takže hlavně chodí zamilované dvojice a mladé manželské páry.

* O festivalech jsou Vary vždy plné známých tváří. Které se podívaly do Času?
Festival se rozhoduje v Praze. Jako kinař jsem na něj žádný vliv neměl, jen jsem se staral o provoz. Ale od začátku tam běžela sekce později nazvaná Fórum nezávislých a v jeho rámci bylo hvězd docela dost. Největší z nich byl pro mě Steve Buscemi, s filmem tam byl Henry Thomas, hlavní dětský hrdina z E. T., Rosie Perez, Louise Fletcher -představitelka Velké sestry z Formanova Přeletu, obrovská čínská hvězda Maggie Cheung, režiséři TomDiCillo a bratři Mika a Aki Kaurismäkiové... Ti všichni v souvislosti s uvedením nějakého filmu. Ale pak zabrousily i hvězdy, které se přišly podívat na film. To bylo hrozně příjemné se s někým takhle potkat.

* Díky Fóru nezávislých kino navštěvují o festivalu nejvíc batůžkáři. Jak je vidíte vy jako kinař?

S festivalovým publikem je to těžké. Celý festivalový systém - pouštět lidi na stání - nenímoc vymyšlený. Všichni chtějí do kina, takže kapacita kina se dvojnásobně překročí. Všichni chtějí na záchod, všichni si umýt ruce, někteří dohánějí celodenní hygienu, to se prostě nedá. V tu chvíli jde radost z kina stranou. Navíc jsem se prakticky každý festival popral.

* Proč?
Návštěvníci jsou naštvaní z nedostatku vstupenek a chovají se agresivně, jen aby se dostali do kina za každou cenu. Jistě že ne většina, ale co festival, to rvačka. Naprostá většina konfliktů byla kvůli tomu, že použili násilí na uvaděčky. To jsou většinou sedmnácti, osmnáctileté studentky. Loni už tam festivalový štáb dal ochranku, aby to řešila. Při konfliktu asi šesti batůžkářů, kteří šli proti dvěma mladým uvaděčkám to skončilo tak, že chlap z ochranky musel všechny vyházet dveřmi.

* Stávají se v kině často takové příhody?

Mimo festival ani ne. Jednou jsem se pral na filmu Larry Flint s nějakými metalisty. V průběhu filmu se něčím hrozně namazali a začali film nahlas komentovat. Opravdu velmi nepříjemně. Vyvrcholilo to až tak, že jsem jednomu z nich dal pěstí a musel je vyhodit z kina. Nebo jednou uprostřed promítání běhal chlápek po pódiu, snažil se přehlušit film děkovným proslovem někomu, kdo vede nezištně skautský oddíl. Přemýšlím, že si při posledním promítání také tak sám sobě poděkuji. Pochybuji, že to udělá někdo jiný. S festivalovým publikem je to těžké. Celý systém, kdy máme pouštět lidi na stání, není moc domyšlený.

zdroj: Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Karlovarský kraj
zveřejněno: 10. 04. 2006
autor: Lukáš Kuběna

[ zpět ]